Ahoj, jmenuji se Zuzana T. a je mi, no více, než bych si přála, ale věk je jen číslo v občance a důležité je, jak se cítíme.
Co je tvoje povolání, kde pracuješ?
Jsem dětská sestra pracující na neonatologickém oddělení (péče o novorozence) Všeobecné fakultní nemocnice na klinice gynekologie, porodnictví a neonatologie, ve zkratce prostě jen Apolinář. Ano, ta stará budova, která se některým moc líbí a jsou ní uchváceni a někteří by tam nestrčili paty. Já jsem se do Apolináře zamilovala, a to nejen protože je to krásná budova s úchvatnou historií (věděli jste, že byla už kdysi postavena právě jako porodnice?), ale též proto, že pracuji na jednom z nejlepších oddělení v České republice, kde zachraňujeme ta nejmenší a nejzranitelnější miminka. Pracuji u lůžka, ale též jako sestra školitelka, zabývám se vzděláváním, výzkumy, novými metodami a snažím se podporovat rozvoj našeho oboru. Má práce je mým koníčkem a všude říkám, že nemám pocit, že pracuji (nepopírám, že se mi někdy nechce vstávat). Motivuje mě spolupráce s neziskovou organizací Nedoklubko, která podporuje rodiny s nedonošenými nebo nemocnými novorozenci a nedoklubí velitelky (vedení organizace) i ostatní koordinátorky se staly i s jejich rodinami mými přáteli. Smysl vidím i v rozvoji českého ošetřovatelství a podpory sester, proto jsem členem prezidia České asociace sester, kde se věnuji nejen českému dění, ale též mezinárodní spolupráci. Není toho málo, čemu všemu se věnuji (stále studuji nyní PhD v Olomouci), ale všechno, co dělám, pro mě má smysl a baví mě to. No, když už nemůžu, je tady běh a aktivita obecně, která mi pomůže vyčistit hlavu…
Jak ses ke kurzům Jdu běhat dostala?
Má cesta byla výběr v době Covidu, kdy bylo složité něco dělat. Začala jsem v lednu 2019 tančit standardní a latinské tance, chodila jsem hodně trénovat a pak i asistovat do tanečních. De facto jsem byla 4x týdně buď na tréninku nebo v tanečních. S Covidem tohle všechno padlo a já nedělala nic. Chodila jsem do práce a domu, sloužili jsme různě za ostatní, co byli nemocní, nebylo to jednoduché. Když povolili venkovní aktivity, snažila jsem se chodit zase na klubové aktivity, ale nebylo to ono a navíc, s režimem služeb dost náročné. V tom se mi na internetu objevily stránky Jdu Běhat, tak jsem na ně klikla. Už nějakou dobu jsem přemýšlela, že bych měla proložit tanec i nějakou jinou aktivitou a běh mi připadal ideální. Jednak na fyzickou kondici a též k zatížení dalších svalových partií potřebných pro správný taneční pohyb. Tenkrát jsem u běhu ale nevydržela, nějak mi to nesedlo a nešlo. Můj druhý pokus vznikl na základě nutnosti vyčerpání benefitních poukázek, které mi zůstali. Chtěla jsem je využít na něco smysluplného a napadlo mě, že zkusím běh znovu a uvidím, jak to půjde. A šlo to, díky úžasné trenérce Terezce, která je naprosto skvělá, běhám stále a moc ráda.
Jak dlouho už s námi běháš? Pokud s námi jsi už déle, jakými kurzy jsi prošla?
Od mého druhého pokusu o rozběhnutí se, uplynul jeden rok a momentálně jsem ve čtvrtém kurzu. Mám za sebou jarní kurz, kde jsem se se vším seznamovala a „očichávala“ běh a běžeckou techniku. Už na konci kurzu jsem věděla, že to dám a že mě to baví, dokonce jsem běhala i sama. Pak už jsem dala letní kurz a bylo jasné, že se zapojím i na podzim a teď už prostě nejde přestat a jsem znovu v jarních kurzech s Terezkou.
Proč s námi běháš?
Proč běhám s Jdu Běhat? Jednou se mě ptal jeden muž, jaký je rozdíl, když běhám jen se ženami a když i s muži, co je na tom tak rozdílného. Já jsem se zamyslela a přišla jsem na to, že ani já bych nezačala běhat, kdyby se jednalo o smíšený kurz. Strach z toho, že to nezvládnu, že budu pozadu, že se ztrapním, to je na začátku strašný strašák, a hlavně pro ženy. Jdu Běhat je unikát, kde se žádná z nás nemusí stydět za to, jak vypadá, jestli běhá rychle nebo pomalu, žádný chlap mě neokukuje a nehodnotí, zda mám velký zadek nebo prsa či naopak. Je to svoboda na začátku rozběhu. Dneska už je mi jedno, v jaké běhám skupině, ale Jdu Běhat je pro mě prima banda holek, kde se řeší „holčičí“ záležitosti, užijeme si i legraci a hlavně, mám tam Terezku, která je schopna vytvořit každý trénink tak, aby si přišli na své všichni a bavilo nás to.
Pomáhá ti náš kurz? (jak běžecky, tak třeba i po psychické stránce)
Běh je pro mě Relax mysli. Nemusím nic řešit, vypnu mozek a
soustředím se na běh, dýchání, na nohy, pohyb, správný došlap, ruce. Kurz je
fajn, protože je pokaždé jiný trénink, jiná dynamika, jednou je to vytrvalost,
jednou je to o rychlosti a různých technikách běhu. Jsem lenoch vymýšlet si
tohle sama pro sebe, takže kurz nebo pro mě teď už trénink naprosto značka
ideál. Jo a pomáhá to i proti špatné náladě
Běháš i mimo naše kurzy?
Ano. Snažím se běhat i mimo kurzy. Ne vždy mi to časově vychází, ale teď už je jaro a já se moc těším zase na nějaké ty závody, které v průběhu roku jsou. Je to hodně motivační, i když já neběhám moc na výkon, ale spíš pro pocit (nicméně mě baví se zlepšovat a vidět závod o závodu lepší časy, a koho vlastně ne, že)
Trénuješ raději sama, nebo ve skupině,
jaký je v tom pro tebe rozdíl?
Sama běhám spíš vytrvalost, moc mě nebaví vymýšlet nějaký trénink pro sebe sama, i když občas blbnu a snažím se dělat fartlek. Tedy spíš hecuju sama sebe…
Co tě donutí jít běhat, i když se ti
nechce?
Hahaha, no já vlastně ani nevím. Ale asi to pomyšlení na pocit, když doběhnu. Určitě i to, že jsou na kurzu fajn holky, a prostě to, že mě to baví. Když jdu sama, tak je to zase pocit, že to dám, že přeperu vlastní hlavu, lenost a výmluvy, že až zítra…
Budeš s námi dál běhat
Rozhodně budu s Jdu Běhat dál. Terezce vděčím za to, že běhám, jsem ráda součástí projektů, které mají smysl, našla jsem nové akční přete a nemám důvod to měnit. A hlavně, nemám v úmyslu přestat běhat. Ke kvalitnímu běhu je potřeba sem tam ten vedený trénink, aby člověk dělal věci správně a zbytečně si neublížil.
Nevím, kde začít, je toho hodně, co bych ještě mohla říci, ale nejdůležitější je: NEVZDÁVEJ TO, důležité je vydržet, ze začátku to bolí, hlava protestuje, nechce se, je tam strach z neznámého. Ale pravdou stále zůstává, když se chce, tak jde všechno. Nikdy jsem nevěřila, že budu běhat a teď tomu tak je, dokonce jsem běhala už i na sněhu, byla jsem po pěti měsících od mých začátků na Jizerské Běhej lesy a uběhla jsem 11 km (čas mi byl jedno), ale hlava to dala. Jde to v hlavě. Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod. (Jan Werich). Takže přátelé BĚHU ZDAR a ať vás to baví jako mě a ostatní šílené běžce.
